Témata týdne

Mlýny v hedvábí

19. ledna 2014 v 0:35 | Ge Étrange
Mlýny zahalené černým hedvábím
Město v plameni svícnu
Úsměv schovaný v temnu
Bílé jiskry, které do sklenice vábím

Černý šat, bílá koruna
Havraní vlasy, mocná
Krvavé oči, tisíce duší
Hledíc nahoru, netuší

Krása poetika

5. ledna 2014 v 22:20 | Ge Étrange
Malá víla přistála u mého ucha
a našeptávala mi sladká slova.
Slova se změnila v hnis,
tvor mi nerv po nervu cuchá.

Srdce, které bije, těla, která nežijí... aneb cár utrženého papíru

20. listopadu 2013 v 21:24 | Ge Étrange
(k TT, k němuž jsem nestihla článek dopsat... btw taky vás iritují současná témata?)
Tisíce očí zvědavě a nenávistně probodávají mou duši. Vrhají na mě své emoce jako nože. Svou ignorující nenávistí plivají na mou křehkou existenci. Nemám je ráda. Nesnesu je.
Prodírám se tisícem těl. Jemný, ale důrazný šepot přehlušil ticho davu… "Jste… již… mrtví." bylo řečeno jen pro pořádek.
Moje až příliš mrtvolně živé srdce zběsile bije. Můj život je až příliš živý, každý pohyb, každý nádech prudce bije do mrtvých těl okolo. Tlukot srdce v zástupu ticha… jediný zvuk, který existuje. Jediný zvuk… zdá se hlasitější, než by měl. Čím dál tím víc hlasitější. Jako ta nejostřejší čepel řeže do šelestu ticha těl okolo.
Ač živa, jsem mrtvější než zástup všude. Tady.

Zátopa

5. června 2013 v 20:00 | Ge Étrange
Svírám v náručí dítě, jehož jméno je Neštěstí
Lodě vyplouvají na jeho počest
Lidé říkají: Brzy bude konec, naštěstí
Ale nevidí tu velkou lest

Svírám v náručí posla zkázy
Jeho slzy se již prodírají ven
Zaplavují mi ňadra a přelévají se přes lůno
Lidé si přejí, ať je to jen sen

Ale nevidí tu velkou lest
Nevidí, že tohle je jejich trest
Lodě vyplouvají na jeho počest
Protože musí projevit čest
Kdyby ne, stihne je trest

Jeho slzy se derou ven
Ale neskrývají žal, toť štěstí jen
Přelévají se přes můj klín
A vás již zaplavuje splín

Opojná látka

16. května 2013 v 17:35 | Ge Étrange
(Článek byl přiřazen k tématu týdne "Čokoláda".)
Natahuji ruce, po mém osvobození.
Všechny starosti střílím z luku do dáli,
až se roztříští o tvůj obličej.
Krásné a opojné potěšení
nikdy neskončí, bůh dá - li.
Každý čtverec křičí "Na něj!"

Čtverec, čtvereček obrození.
Každý se snaží zastavit ten pocit. Každý kus bolí,
každý kus zžírá mou existenci. Mě je však hej!

Něco v hlavě šeptá, "Nešahej na to! Nech to být!"
a však druhý hlas silnější se býti zdá, křičí "Nech ten šepot jít!"
posloucháme ho, neboť člověka stihne trest, opovrhuje-li bohem.
Krutější však je, říci bohu sbohem!

Neposlechneme-li ho, čeká nás muka.
Velký nůž se zabodne a začne vytékat krev z jazyka.
Mohutné vodopády zaplaví tvůj klín.
Vodopády, podobné litry vín.

Miluji čokoládu. Nikdy nelze zkončit u jednoho čtverečku (Každý čtverec křičí "Na něj!") a z toho usuzuji, že čokoláda je legální droga. (Krásné a opojné potěšení, Čtverec, čtvereček obrození.) Někdo čokoládou zahání svůj stres. (Všechny starosti střílím z luku do dáli,) Naše intuice, či zdravý rozum, nám říká, ať to nepřeháníme, ale sladkost je silnější. (Něco v hlavě šeptá, "Nešahej na to! Nech to být!" a však druhý hlas silnější se býti zdá, křičí "Nech ten šepot jít!") Když se rozhodneme s pojídáním čokolády přestat, většinou to není jednoduché a chuť nás nutí jíst zase. (posloucháme ho, neboť člověka stihne trest, opovrhuje-li bohem. Neposlechneme-li ho, čeká nás muka.) Je to nepříjemné, když víte, že nesmíte další kousek jíst. (Velký nůž se zabodne a začne vytékat krev z jazyka.)

Pozn.: "Natahuji ruce, po mém osvobození." - jak jsem zmínila nahoře, někdo čeká zahnání stresu sladkostmi.
"až se roztříští o tvůj obličej." - když čokoládou zaháníme stres, většinou máme pocit, že starosti zmizely.
"nikdy nezkončí, bůh dá - li." - někdy si přejeme, mít čokoládu naměrných velikostí. V některých případech nekonečně mnoho.
"Každý se snaží zastavit ten pocit. Každý kus bolí, každý kus zžírá mou existenci. Mě je však hej!" - snažíme se, nejíst ji tolik kvůli své postavě, či zdraví.
"Krutější však je, říci bohu zbohem!" - v některých případech je zkončit poměrně těžké.
"Mohutné vodopády zaplaví tvůj klín. Vodopády, podobné litry vín." - tuky ři nekontrolovatelném požírání čokolády mohou viditělně přibývat, co? ;)

Co se to stalo...?

3. května 2013 v 6:44 | *Caroline*
Ano, jak.
Já, vždy plná nápadů (dobře, zase tak plná nápadů jsem nikdy nebyla) a představ, ať už hrůzostrašných jako vytrhnutí páteře člověku z živého těla nebo krásných jako ležení v lese a poslouchání ptáků, větru a zurčení potoku. I když ne těch živých představ, takhle snít neumím. Představ jako obrazů v hlavě, které nevidíte, ale víte, že tam někde jsou.
Kdy se to přesně stalo? Kdy jsem o to přišla? PROČ?

Co podle mne je černá?

15. srpna 2012 v 10:55 | *Caroline*
Zdravím,
rozhodla jsem se něco napsat k nynějšímu tématu, protože černá je pro mne víc než jen barva.
Černou mám ráda. Ano, černá symbolizuje smutek, ale to jen proto, že to někdo vymyslel. Pro mne černá symbolizuje spíž energii, tajemno, tmu. A to vše mám ráda. A proto že poslouchám metal, kde je tahle barva dosti rozšířená, mám černé i oblečení, nechty (což mi připomíná, že mi černý lak vysychá...), doplňky... Často mi říkají "Emo!" (spíše pobaveně, ze jakoby srandy) když mě vidí v černé. Ale proč? Kde se v nich vzal ten nalhaný fakt, že černá znamená emo? Ne, černá znamená tma, hudba, síla, uklidnění, tajemství... Mám ráda více barev. Červenou, modrou zelenou... ano. Ale černá je tak nějak, jiná. Zvláštní. Má speciální pozici.
Nyní víte, co pro mne černá doopravdy je. Ano. moc jsem té délce nedala... ale k vyjádření stačí i jedno slovo.
Poslední dobou to tady vázlov zapomnění, neměla jsem náladu. (Ano, čas byl.) Ale ujasnila jsem si pár věcí. Někdy se tu zase objevím.

Originalita

7. května 2012 v 13:00 | Madeline D´Angelo
Někteří z nás, prahnou po originalitě, a vyjadřují to tím, že se oblékají všichni stejně. Ale ve skutečnosti originalita je, když je člověk sám sebou, a nesnaží se jen budit dojem originality, která bezpochyby patřila někomu jinému. Každý den sledujeme relkamy v televizi, pořady, seriály nebo filmy, a ty nám ukazují buď dobrou stránku života anebo tu špatnou. Někdy se ale může skrývat za záclonou, a předstírat tu dobrou stránku věci, která je stejně tak nemožná, jako ten způsob udělat z lidí jen loutky, které k tomu všemu vzhlížejí jako k bohu. Každý totiž už od narození napodobuje chování svých rodičů, a s tím napodobováním přestane až tehdy, kdy si uvědomí, že je mu nejlépe jen tehdy, když se nesnaží nic předstírat. Proto se každý snaží napodobovat toho druhého, aby se stal něčím originálním a jiným než ostatní. Ale aníž by si to uvědomil, ukazuje, že je stejný jako ostatní. Když chce ukázat svoji oroginalitu, musí být sám sebou.
Takže ve skratce, originalita je být sám sebou.
Mrkající
 
 

Reklama