Hrůza vepsaná do slov aneb slohovka

16. března 2014 v 17:37 | Ge Étrange |  Próza
"Řekni mi pravdu! Proč tu musíme být?"
"Dobře. Jak všichni víte, já jsem Králík Z Klobouku. A než se vydáme do boje, musíme se všichni připravit. A k přípravě patří ponaučení. Ponaučení proto, že jsou mezi námi i ti, co drželi zbraň tento týden poprvé v životě. Zoufalá chvíle, zoufalá opatření. A k mému ponaučení se váže příběh, který se nedávno stal."

Gammy Hewlett je zelenovlasá, červenooká a pro lidi z Toho světa i velice zvláštní dívka. Nemá stálý domov, arzenál zbraní v batohu a jak víte… vlastní průchod do našeho světa. O její minulosti kromě jí samé a jejího současně něco jako "úhlavního" nepřítele Ryuu nikdo nic.


Gammy přeskočila vcelku ladně vysoký plot v uličce mezi hospodou a nějakým obchodem se smíšeným zbožím a za ní skákali rozzuření rotvajleři.
"Na viděnou, koťátka!" Ještě, že mě nehonily rozzuřený gorily, řekla si a vydala se doprava, ke čtvrti s opuštěnými domy, k místu pobytu bezdomovců. Obloha byla zatažená, v pozdějších hodinách nebylo úplně světlo, vlastně na cestu svítily jen pouliční světla. Gammy procházela kolem obchodů, páchnoucích uliček a kupodivu ještě stále obyvatelných bytů. Z myšlenek ji vytrhl tlumený výkřik. Dívka. 16-20 let. V rohu nedaleké uličky stál muž, v mdlé záři světla nad dveřmi do nějakého klubu se leskl nůž a jeho parťákovi, který se dost nahlas smál, zbraň za opaskem. Mezi nimi Gammy zahlédla drobnou dívku s platinově blond, skoro až doběla vlnitými vlasy. Pod ní se válela košile. Gammy zbystřila, vytáhla zbraň a vyběhla.
"Okamžitě ji pusťte!"
"A co nám uděláš, kotě?" vyštěkl ten s nožem. Gammy se zastavila a přitiskla mi pod bradu hlaveň.
"Můžeš si klidně vybrat. Mám toho v batohu dost." Usmála se Gammy a odjistila zbraň, z kapsy vytáhla granát. Neplánovala ho použít, ale na chlápky to zabralo. V očích se jim zrcadlila opatrnost a Gammy je nechala utéct.
"V pohodě? Na, obleč si tohle. Tyhle typy lidí znám. Dovolujou si akorát na slabší, a když někdo vytáhne granát, stáhnou ocas mezi nohy a zdrhnou."
"Ehm… díky. Vážně díky. Kdybys přišla o chvíli později, bylo by po mě." řekla dívka roztřeseně a oblékla si mikinu od Gammy.
"Jmenuji se Yuumei. Jak ty?"
"Gammy. Trefíš domů, Yuumei?"
"Já… nemám domov." řekla Yuumei, strčila ruce do podpaží a sklopila hlavu.
"Tak jsme na tom stejně Yu. Můžu ti říkat Yu?" řekla Gammy a vložila si mezi rty cigaretu. Yuumei přikývla a se zájmem si začala prohlížet Gammy. Prohlížela si Gamminy dlouhé končetiny, její zelené vlasy v culíku, její červené oči a černé bělmo.
"Ty… vyzní to divně, ale…" Yuumei se uchechtla. "…jsi člověk? Vypadáš strašně… zvláštně. Líbíš se mi, ale uznej, že rudý oči s černým bělmem nemá nikdo. Když pominu ty dlouhý nohy."
"Nemám ponětí. Rodiče jsem nikdy nepotkala." Gammy hleděla na černou oblohu a vydechovala obláčky kouře.
"Mě rodiče vyhodili z domu. Hádali jsme se a nakonec mě vykopli kvůli prachům na fet." Yuumei obrátila oči v sloup. "Můžu zůstat s tebou?" usmála se nadšeně.
"Věř mi, to nechceš." přecedila Gammy přes cigaretu.
"Prosím. Aspoň dočasně." Yu se v očích objevily radostné a zlomyslné jiskry.
"Fajn, ale jak řeknu, tak zmizíš." Yu skočila Gammy kolem krku. Po dlouhé době nebude sama a to ji těšilo.
"Pojď. Najdem si něco k jídlu a nějakej barák na přespání." Gammy se otočila a vyrazila pryč z uličky s Yu, která vesele poskakovala vedle ní.
Gammy se zastavila před zavřenou sámoškou a vytáhla šperhák.
"My se tam… vloupáme?" vytřeštila na ni Yu oči.
"Jasně. Mám to tu obhlídlý. Bude to hračka. Je to celkem malej krámek bez kamer." Gammy vyháčkovala zámek a vešla dovnitř.
"Páni. To je… super. Vyháčkováváš zámky často?" zašeptala Yu. Gammy se zlomyslně usmála a přikývla. Hodila si do batohu láhev vodky, sáček chipsů, dva časopisy a bagetu.
"Co chceš ty?" otočila sena Yuumei. Yu odběhla a za chvíli přiskočila s čokoládou, stehnem grilovaného kuřete v sáčku a hodila to Gammy do batohu. Na sobě měla i džíny, tričko a pořádný boty.
"Když už vykrást, tak pořádně, ne? Ale je fakt, že v takovým krámku maj tolik věcí. Chybí jim tu nábytek a elektronika, jinak maj skoro všechno, co bychom mohly potřebovat." zasmála se Yu a vyrazily k přechodnému "noclehu". Yu po cestě mluvila a mluvila. Ačkoliv si to Gammy nechtěla připustit, s osmnáctiletou Yuumei byla sranda a bylo jí s ní dobře.
"Tady. Tohle místo nezklame. Mělo by tu být i pár dalších lidí. Znám je, půjčí nám deku a místo u barelu s ohněm." řekla Gammy a vešla dovnitř. Uvnitř opravdu byli další lidé. 30-ti letá Jenny, 45-ti letý Mike a Thomas a 38-mi letý Sam. Gammy a Yu si sedly na deku, snědli si ukradené jídlo a usnuly.

Po dalších dvou dnech toulání po okolí se, ačkoliv si to Gammy zprvu nechtěla připustit, Yu a Gammy skamarádily.
Byl zrovna slunečný den, něco okolo půl druhé odpoledne a Yu s Gammy se poflakovaly po městě.
"Ehm… asi toho budu litovat, ale chci ti něco ukázat, Yu."
"Copak?" Yu se v očích zase objevily ty jiskry jako před dvěma dny, když ji Gammy zachránila.
"Vlastně je to místo. Možná zvláštní místo. Zní to šíleně, ale je to něco, co jsem si jako malá sama vytvořila. Dala jsem tomu jméno Freakland a vedou do něj… dost ujetý dveře."
"Takže něco jako Wonderland?"
"No… ano i ne. Wonderland byl vlastně Alicino šílenství-"
"Počkej, jakou verzi Alenky jsi vlastně četla?"
"Na tom nezáleží, Yu. A nepřerušuj mě. Takže… to místo teoreticky existuje, vedou do něj opravdové, hmotné dveře. Teoreticky. Pojď." Gammy zavedla Yu do uličky za kontejnery, z batohu vydělala velkou ruli papíru a přitiskla papír na zeď.
"Počkej, počkej, počkej. Tohle… tenhle kus papíru jsou ty dveře? Jak to, že sis je prostě… nakreslila na papír?" vytřeštila Yu na Gammy oči. Vlastně na ni zírala jako by viděla šíleného ducha.
"To je složitý, sleduj." řekla Gammy a přitiskla ruku na nakreslené dveře. Ty dveře se… otevřely. Yu spadla brada a nejistě vkročila za Gammy dovnitř. Před nimi se rozkládaly kopce, jezero, depresivně vypadající město, lesy, louky… Slunce na obloze bylo mírné narudlé a okolo bylo jen pár čistě bílých mraků.
"Vítej v mým světě!" rozhodila Gammy ruce a nadšeně se usmívala. "Trochu tě tu provedu. Támhle jsou tři M, Melancholická hora a město a jezero. Támhle je Ohňový les. Ohňový proto, že za opravdu chladných dní neustále neporušeně hoří. Pár kilometrů dál je něco jako hlavní město, které se jmenuje stejně, Freaktown. Je v něm spousta rozdílných čtvrtí, některý vypadaj jako z filmu Tima Burtona, některý vypadaj úplně normálně, některý jsou nejvíc fantasmagorický. Všechno záleželo na tom, jakou jsem měla zrovna náladu. Ale je to tu fakt velký."
"Páni. To sis celý vytvořila? Jen tak? Myšlenkama?" Yu pořád na všechno zírala s otevřenou pusou. Gammy a Yu došly do Melancholického města. Gammy ukázala Yu za zbytek dne náměstí s krásnou sochou v děsivém stylu, její oblíbenou čtvrť, restauraci, obchod se zbraněmi i její oblíbené obyvatele města. K večeru se usadily blízko jezera, Gammy zapálila ohniště a sledovaly, jak se teď už úplně rudé slunce noří za obzor velkého jezera. Jako do krvavé lázně. Sledovaly tu scénu, dokud slunce nezapadlo úplně.
"Kdybys slyšela divný hlasy a zničehonic cítila chlad, ignoruj to. Tady v Melancholii se potulujou duchové." řekla zničehonic Gammy.
"Ehm… dobře. Hele, Gammy. Jak vlastně vypadá tvoje minulost?"
"Ta už není."
"No ták, prosím…" Yu se na Gammy podívala štěněcím pohledem. "… já ti všechno řekla!"
"Neprobouzej mrtvý. Nepřináší to nic dobrýho. Četlas Řbitov zvířátek?" Gammy se odmlčela. "Ale uvědomuješ si, že tím, že jsme tady taky i riskujeme?"
"Není to tvoje místo, Gammy? Co nám tu může hrozit?
"Tady nic, ale jeden zmetek nějak ví, kdy a kde otevřu dveře sem. A věř mi, nechystá se nás přivítat v růžových šatečkách s šálkem čaje a miskou sušenek. Chce se mi spát. Dobrou."
"Hmm… to je zvláštní. Tak dobrou. Jsem ráda, že jsem tě potkala." ta slova visela ve vzduchu ještě dlouho po tom, co Yuumei usnula.

Ráno se Gammy vzbudila první. Uprostřed vyhaslého ohniště ležel dopis. Gammy ho vzala, přečetla si slova na přední straně a nervózně papír žmoulala v rukách. Yu se probudila.
"Dobré ráno… Co to je?" promnula si Yu oči a zapíchla zrak na papíře v Gammiiných rukách.
Ty víš kdo, diablo.
"Přesně to, o čem jsem mluvila. Ryuu mě konečně našel." řekla Gammy a sloupla kousek žvýkačky, který slepoval přeložený papír.
"Ruby Factories. Vyřiďme to už konečně. Jako chlapi, diablo." Přečetla Gammy větu napsanou uprostřed papíru. Jedinou větu uprostřed celého papíru. "Ten idiot. Ruby Factories. To vím kde je. Je to ta opuštěná továrna, okolo které jsme včera šli, v té zvláštní, jak jsi říkala "gangsterské" čtvrti. Jdeme. Nejspíš tam bude mít několik chlápků se zbraněma. Tady máš pistoli, já si vezmu Thompsona, samopal."
"Ani se nechci ptát, proč máš nekonečnej batoh jak v nějakým animáku… Co se tam vejde?" usmála se pobaveně Yu.
"Mnohem víc, než myslíš." Řekla Gammy, hodila si samopal a batoh na rameno a vyrazily k opuštěné továrně plné hořlavých látek.

Ruby Factories se rozkládala mezi řekou a spoustou rozbořených prázdných domů. Najednou bylo pochmurné počasí, u vchodových dveří stáli dva týpci v černých oblecích.
"Tohle jsem nečekala. Víš, jak vypadá sniperka? Podej mi ji. Musím se jich z dálky a potichu zbavit." Gammy bez povšimnutí odstřelila chlapy u vchodu, hodila zbraň zpět do batohu a vešly dovnitř. Uprostřed místnosti čekal Ryuu.
"Vidím, že ses zbavila už dvou mých mužů. Nečekej, že odejdeš živá. A dokonce sis přivedla kamarádku. Roztomilé." Ryuu sarkasticky zatleskal.
"S tím nepočítej. Doufám, že máš s sebou nějakej náhrobek, Ryuu."
"Přestaňme prázdně tlachat a pojďme to konečně ukončit, diablo. Za moje přátele, které jsi zabila. Dnes poteče krev." Ryuu vystřelil. Gammy odskočila na taktické místo za krabicemi u zdi.
Začala dlouhá a krvavá přestřelka. Ten den zemřelo dvacet lidí a tři byli zraněni.
"Gammy, dej mi granát, dokud nedává moc dobře pozor." Gammy neochotně se strachem ve tváři Yuumei granát dala a zašeptala: "Tref se." Yu se zlomyslně usmála a vyběhla směrem k Ryuu.
Vteřiny ubíhaly jako hodiny.
Yu zavadila.
Granát byl odjištěn. Yuumei zamrzla.
Jedna.
Bože!
Dva.
Tohle je můj konec?
Tři.
Sbohem!
Granát vybouchl. Gammy křičela. Všechno hořelo. Pamatujete na tu zmínku o hořlavinách? Gammy vyběhla ven. Měla spálené ruce. Zemřelo osm mužů Ryuu. Yuumei. Uhořelo jedenáct lidí bez domova poblíž. Dva bezdomovci a Ryuu skončili s těžkými popáleninami v nemocnici. Rozsáhlý požár byl uhašen statečnými hasiči, kteří Ryuu a bezdomovce zachránili z plamenů, za deset hodin.

"Pánové, nehrajte si zbytečně na hrdiny. Bojujte. Ale se zbraněmi zacházejte pokud možno bezpečně pro naše lidi. Úmrtí dvaceti lidí bylo při tak rozsáhlém požáru obrovské štěstí. V boji zahyne spousta lidí. Víc. Ale modleme se, ať jsou úmrtí na naší straně nejmenší."

"Děkujeme, pane!" zasalutovali všichni vojáci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 20. března 2014 v 18:04 | Reagovat

Wow O.o Zajímavě napsané a originální příběh ^^ Smekám :)

2 Étrange et fou créature Ge Étrange Étrange et fou créature Ge Étrange | E-mail | Web | 20. března 2014 v 19:05 | Reagovat

[1]: Vážně? O.O No... tak dobře. O_o Díky. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama