Nezastavuj to poupě, když rozkvétá. Je to svítání, uvidíš.

23. února 2014 v 17:55 | Ge Étrange |  Kecy
Nebojte. Jsem stále naživu.
Měli jsme jarní prázdniny. Ale jak už to v tomhle vesmíru, nebo dimenzi, nebo čemkoliv jiným chodí... čas uběhl, je neděle a prázdiny u konce. Teď čekám na Velikonoce a dál jen a jen léto.
A kdyby vás náhodou zajímalo, jak jsem je prožila... račte klidně dál.



Začneme hezky od začátku, a abychom pochopili následující události, nezačneme prázdninami, ale ještě čtvrtkem.
Sice to není podstatné, ale pro plné pochopení je to nezbytné - ve čtvrtek puč. z matematiky vybírala sešity a já samozřejmě byla mimo, když to říkala, takže jsem o tom neměla ani ponětí a vesele si ten den vzala čistý nový sešit. Když v chemii řekla, že si s pár lidmi chce promluvit a zmínila i mě, zbytek hodiny jsem nemyslela na nic jiného než na to, že mě zřejmě seřve.
Po chemii jsem přišla s pár dalšími spolužíky do kabinetu a tam jsem se dozvěděla, že jsem si měla vzít i starý sešit a samozřejmě jsem dostala trochu vynadáno. A protože nám odpadla ten den odpoledka, puč. mi řekla, že po škole si skočím domů pro sešit a donesu jí ho.
Takže jsem z oběda spěchala domů, abych si případně mohla dopsat úkoly, které nemám kompletní (né že bych to nějak flákala, na to se moc bojím, že by zrovna uč. procházela sešity). Přišla jsem domů, dorýsovala jednu konstrukci, zkontrolovala, že mám všechny příklady, co mi napsala, že mám mít, vzala místo zimních bot na podpatku tenisky, mikinu a střídavě šla a běžela do školy (chápej, nechtěla jsem, aby to vypadalo, že jsem ještě něco psala, tak jsem spěchala). Sešit mi zkontrolovala, vše bylo vpořádku (až na jednu odchylku v konstrukci, kterou jsem tak narychlo rýsovala) a já mohla běžet domů.
(Pro pořádek - mutti byla už pár dní v nemocnici) Když jsem doběhla, odchytla mě bábi a teta ve dveřích s sdělily mi aspoň pro ně velice radostnou novinku.
"Máš bráchu! Dvě kila devadesát, o půl jedné se to narodilo, za hodinu byl na světě!"
Takže, jak už chápeš... narodil se mi brácha. Jmenuje se Honzík a narodil se 13. 2. o půl jedné odpoledne, předčasně, protože mutti měla příliš vysoký tlak.
O víkendu jsme s M. a bábi jeli do porodnice za mutti a bráchou. Víš, co je na tom miminu fajn? Ono vlastně pořád spí. Spí. Čekala jsem, že se vůbec nevyspím, ale on vlastně skoro neřve. (Zato já prý řvala, že se bábi, která mě hlídala vyspala asi 2 nebo 3 hodiny)
S M. jsme dokončili poslední úklid po malování v mém pokoji, po dveřích a dalších úpravách a v neděli ráno (ono byli spíš dopoledne, ale ráno je když se vzbudíte, ne?) jsme už jeli pro mutti s mimi (skoro jsme nestihli poslední úpravy).
Zbytek týdne uběhl tak nějak sám. Víš, já věčinu času trávím doma u Azusy (ntb - vy nedáváte jména věcem, které máte rádi?!), takže si ten týden vlastně ani nepamatuju. Dostala jsem se k šésté sérii Supernatural, nakreslila si nový cover na timeline na fb, dostala supercoolmegaúžašněboží pastelky (na fotce můžete taky vidět rozmazanou tapetu, kterou jsme myslím, že v sobotu před příjezdem z porodnice se strejdou lepili - je na ní molo, palmy a to celé ponořené do západu slunce, mám fotku, ale nechci vám ukazovat celý můj pokoj). 48 barev - i 4 neonky, zlatá a stříbrná. Bylo mi jich strašně líto, když jsem je rozdělávala.
A s novými pastelkami se zrodila (myslím, že jsem ji nakreslila ještě před tím, než jsem dostala ty pastelky) další moje postavička - znáte tu fázi, kdy si člověk strašně rád vymýšlí svoje postavy a skoro až k nim váže i nějaký příběh. Něco jako nápad komiksu/mangy/povídky/filmu/whatever. Samozřejmě, že tu vám neukážu, viděla ji jen Kurai a to jen proto, že mi pomáhala s výběrem jména (které jsem nakonec vymyslela sama, takže to bylo zbytečný).

A ačkoliv je to neuvěřitelné, tak už je neděle a já teď musím pracovat na slohovce, kterou musím zítra mít. Od dopoledne/poledne do nějakých pár desítek minut (teď už to bude možná hodina, tak dlouho to píšu) před chvílí, co jsem přišla z venku jsem si promýšlela příběh - je zvláštní projednou mít celou povídku naplánovanou a vědět, o čem psát, to většinou nedělám. Vzala jsem tu postavičku a napíšu tu povídku o ní.
Protože mi to na takový blud trvalo příliš dlouho, tak teď si musím pohnout a povídku napsat, protože ještě nemám ani sebemenší tušení, jestli nebyl jiný úkol než ona slohovka (do nějaké pitomé soutěže, ještě k tomu -__-).
A jak už to bývá, určitě tu budou tuny a tuny dalších věcí, které musím mít hotové - aneb jak to vypadá, když vás hryže prokrastinace. Což mi připomíná, že jsem před pár dny dočetla knížku (Řbitov zviřátek od Kinga, kdo nečetl a má rád horory, dělá velkou chybu) a musím si na referát napsat, o čem byla, než to zapomenu.


A pro ty, kteří se dočetli až sem, mám medaili. Když už jsou ty olympijské hry, které jdou absolutně mimo mě.
Mějte se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 daeris daeris | Web | 23. února 2014 v 19:55 | Reagovat

Já snad ještě nikdy celou povídku  kompletně naplánovanou neměla, mě většinou napadne jenom zápletka a nebo jenom úvod a pak k tomu při psaní vždycky domejšlim ty zbylý části. Ale občas je docela komický, při jakejch situacích mě ty mý ideje napadaj...:D King je fakt dobrej spisovatel, hlavně ta první povídka v Černočerný tmě, taková ta o tom chlápkovi, kterej zabil svojí manželku a hodil jí do studny, to se mi fakt líbilo. A prokrastinace je na dvě věci, já dřív prokrastinovala hodně, avšak teďka se to snažim eliminovat, jelikož se mi to nevyplácí...a nemůžu říct, že by mi to zbavování se prokrastinace zrovna dvakrát šlo, zvyk je železná košile:D

2 Rita-Linne von Schaft Rita-Linne von Schaft | Web | 24. února 2014 v 14:15 | Reagovat

To s vybíráním jmen znám velmi dobře. Když jsem měla vymyslet pohádku, probíhalo to tak, že jsem děj měla vymyšlen okamžitě a zbytek času vymezeného pro psaní jsem vymýšlela jména (mimochodem, Art a Sellanyth zní docela dobře, ne?) :D

3 Rita-Linne von Schaft Rita-Linne von Schaft | Web | 24. února 2014 v 14:16 | Reagovat

A díky za přidání do oblíbenců, vážím si toho. :)

4 Étrange et fou créature Ge Étrange Étrange et fou créature Ge Étrange | E-mail | Web | 24. února 2014 v 14:50 | Reagovat

[3]: Určitě to jsou neobvyklá jména, ale pěkný. :D

Není vůbec za co. :3

5 Elis Elis | Web | 24. února 2014 v 21:40 | Reagovat

Já mám povídky promyšlené tak napůl.Nebo vlastně...Vím přesně jak začne a jak skončí ale to mezi tím mi zabere neskutečně dlouho protože to musí mít min. 10 dílů (taková "příčka" kterou jsem si stanovila) a k tomu ještě vymýšlet postavy a jejich vzhled,jména a minulost...a pak že psaní povídek je lehké :D Jinak,sourozence bych vážně nechtěla,na to jsem moc sobecká ^^" (a navíc nemám moc ráda malé děti,já vím,taky jsem jednou byla malá,uřvaná a otravná ale poněkud mi to leze na nervy)

6 Étrange et fou créature Ge Étrange Étrange et fou créature Ge Étrange | E-mail | Web | 24. února 2014 v 23:51 | Reagovat

[5]: Přesně, není to vůbec jednoduchý! :D Já kvůli psaní dnes půjdu spát později než obvykle a budu ráda, když zítra neusnu. Dnes jsem málem usnula v zeměpise. ._.
Tak to jsem na tom stejně... taky nemám malý děcka ráda (a jsem poněkud... trochu sobecká :D). ._."

7 Morbid Doll Morbid Doll | Web | 28. února 2014 v 9:23 | Reagovat

Řbitov zviřátek miluju. Stejně tak i Carrie, co King napsal. :)

8 Mysterious and mad thing named Ge Etrange Mysterious and mad thing named Ge Etrange | E-mail | Web | 28. února 2014 v 16:42 | Reagovat

[7]: Carrie jsem ještě nečetla. ._. Ale chystám se na ni. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama