Říjen 2013

Nemít co říct, ale mít co zveřejnit...

22. října 2013 v 19:51 | Ge Étrange |  Obrázky
Salut.
Žiju. Mám anémii. Ale žiju.
Hmm... to stačí.

Střípky fantazie III.

19. října 2013 v 0:36 | Ge Étrange |  Próza
Sychravé podzimní odpoledne.
Stromům v řadách okolo ní pomalu opadává listoví a na chladném betonu vytváří vlhký zlatavý až krvavý, šustivý koberec. Sedí na lavičce, jejíž teplota studí skoro až na kost. Ale chlad jí tak nějak nevadí. Čeká na někoho. Na někoho, kvůli komu by klidně promrzla úplně.
Pomalu vydechuje, od úst se zvedá obláček mlhy. Promne si ruce a schovává je do kapes šedého kostkovaného kabátu. Zvedá se vítr. Pohrává si s listím a jejími zrzavými vlasy. Na hlavě má bílou čepici a kolem krku rudý šál. S přibývajícími minutami je teplota nižší a nižší, vzduch ostřejší a chladnější, obloha tmavší.

Z deště barevných listů se noří postava. Nevšimla si jí. Okolo již prošla spousta lidí a stále prochází. Tahle postava však není jednou z mnoha neznámých tváří.
Je to on.
S tíživým úsměvem pomalu dojde až k ní a pomalu se posadí.
Nic neříkají. Sedí a pozorují listí.
"Chantal?"
Jeho hlas se stále neslyšně ozývá v její hlavě jako ozvěna.
"Musím... ti něco říct."
Zpozorněla. Vnímá pohyb jeho úst. Jeho těžký dech. Jeho skelný, melancholický pohled. Jeho vlasy v mírném větru.
Slova, jež vyslovuje, těžknou a jako kameny padají. Na její srdce.

Toho sychravého podzimního odpoledne se jedno srdce rozpadlo na tisíce kousků. Jedno čisté, milující srdce se roztříštilo pod tíhou slov. Slov, která dokáží nejvíce ranit srdce, jenž miluje.

Tears

16. října 2013 v 17:50 | Ge Étrange |  Obrázky
Hola.
Oranžová. Červená. Žlutá. Zelená. Cítit očima.
Listy už se dávno zbarvily a některé spadly.
Podzim. Sychravý. Barevný.

Cestou do školy jsem si fotila stromy. Miluju ty barvy, tu atmosféru. A ještě k tomu vzduch po dešti.

Pics

12. října 2013 v 17:59 | Ge Étrange |  Obrázky
Salut mon pote.
Nic zvláštního se neděje. Není nic zvláštního o čem psát.
Takže...

Jop.
Jdu se vrátit k čaji a sušenkám. *Come to the dark side. I have cookies!* Možná si něco pustím. Třeba Sherlocka Holmese. Včera se to stahovalo dost dlouho - můj internet se dá přirovnat k slimáku po výbuchu atomové bomby.

Střípky fantazie II.

6. října 2013 v 10:58 | Ge Étrange |  Próza
Když ji miluješ…
Každé odloučení jsou muka. Ráno ji opustit je strašné. Jako zombie vstát a večer se doplazit zpět.
Každý dotek… každá chvíle strávená s ní je nepopsatelná. Jaká muka…
Těšíš se na každé střetnutí. Pokaždé, když se vaše těla dotknou…
Touha. Takový krásný pocit, když jste spolu.
Hřejivý. Nekonečný.