Osud

16. května 2013 v 17:20 | Ge Étrange |  Poezie
Když měsíc vypustil slunce ze svého zajetí,
které se vynořilo s oblaky do společného objetí,
já se probudila s pocitem prázdnoty
a duší plnou bolestivé temnoty.
Jsem jako stín ve tvých očích,
jako slzný plyn ve tvých plicích.
Jsem jako ryba bez vody,
ty jako kozoroh, tvor bez pohody.
Byli jsme si souzeni bez citů,
před pohromami bez krytu.
Plamen vášně už dávno nehoří,
trýznivé ticho naše těla moří.
Bez soucitu, bez touhy,
bez úkrytu, bez něhy.


Básnička je o páru, ženě rybě a muži kozorohovi, kterým se ze vztahu vytratila veškerá vášeň, city, důvěra… Žena se ráno probouzí, a jediné co k muži cítí, je zášť a bolest. (Vcelku zajímavé. Jak mě to napadlo?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama