Blesk ve Tmě II.

16. května 2013 v 18:45 | Ge Étrange |  Próza
(Druhá část)

Chvílí mi trvalo, než jsem se vzpamatoval, ale pak jsem se vydal do kanceláře. Jak sakra může o mně vědět tolik věci? Třeba že nemám sedmičku. Ještě k tomu přesně kterou. Jak jsem došel do kanceláře, zadal jsem do Googlu organizace Nejhorších. Nezjistil jsem nic, jen to, že sídlí ve Městě Tmy. Takže nic, protože tohle vím. Ale něco mi říkalo, že ji brzy potkám. Hodně brzy. Ale vzhledem k tomu, že už je dost pozdě, jsem šel do sprchy. Po skoro celém dní sledování té Anett, mi přišla vlažná voda krásná a příjemná. Jak jsem se oblékal do pyžama, proběhla mi hlavou myšlenka, že je Anett špiónka a zbraně má pro obranu, či vymáhání informací. To by dokazovalo ty informace o mě. Přece jen, lovec paranormálna není ve Městě Tmy moc oblíbené a obvyklé povolání. Ale pro dnešek dost přemýšlení a spát, řekl jsem si.

Ráno jsem opět musel přemýšlet o předešlé noci. A o tom, jak zjistit víc o Anett a Nejhorších. Kdybych prošel Stoku strachu, třeba bych ji našel. Ale potřebuju s sebou radši zbraně. Ne, především potřebuji snídani. Cestou se zastavím v Instantní růži, jestli nemají nějakéčokoládovéřezy, ty miluju. A kdoví, třeba tam najdu Anett a nebudu muset slídit po Stoce Strachu.
Po cestě jsem potkal toho Němce z baru. Sebevědomě vykračoval do Stoky strachu. Napadlo mne, že bych od něj nenápadně něco zjistil o Anett. Když si jsou tak… no, blízcí. Ani jsem nemusel nic říkat, dal se mnou do řeči sám. "Čau chlape, kam máš namířeno?" zeptal se. "Do baru Instantní růže. A neříkají ti náhodou Tod?" zeptal jsem se. Jen doufám, že mu nebude podezřelé, že to vím. "Ja, Tod. Und ty jsi…? Počkej, já vím! Oliver. Ja?" páni, překvapil mě, přikývl jsem. Zná Ghosts scream? Nebo od Anett? "Náhodou máme stejný cíl. Tak co? Jdeme na pár piv?" pokračoval. "Ale vyprošuju si Ollie." zdůraznil jsem.

V baru jsem hned po příchodu obdržel svůdný pohled spoře oděné servírky, a hlasitý výkřik doprovázený slovy máme tu nováčka. "Co si dáš, lovče?" servírka očividně ví o mé práci. "Čokoládovýřezy, máte?" zeptal jsem se. Servírka mrkla a obrátila se na hospodského. "Vypadám snad jako cukrárna?" zasmál se hospodský spolu se zbytkem baru. Popadl jsem nůž ze svého pláště a hodil ho na hospodského. "Skvělá trefa, Ollie." řekl Tod. "Minul jsem." odvětil jsem. Tod se zasmál a mávnul na servírku. "Co víš o Anett?" zeptal jsem se s myšlenkou, ať mu to nepřijde divné. "Co, sháníš někoho na noc?" zeptal se s úsměvem na tváři. "Tak nějak." odvětil jsem. "Tak ta přijde asi do čtvrt hodiny." řekl a plácl servírku po zadku, když mu donesla pivo. A opravdu. Za chvílí přišla Anett. Bar se opět hlasitě ozval. První věc, které si všimla, jsem byl já. Nevypadala však vůbec naštvaně. Spíš naopak. Skoro jsem si myslel, že mě vidí ráda. Zamířila ke mně s Todem. "A hele kdopak se nám to tu ukázal." Řekla a políbila Toda na tvář. "Můžu si s tebou promluvit Anett?" řekl jsem a zamířil ke dveřím. Anett jen zavrtěla hlavou a šla za mnou. "Copak?" řekla klidně. Rychle jsem vytáhl zbraň a přimáčkl s ní Anett za hrdlo ke zdi. "Vyklop už konečně, kdo jsi. Včera jsi to nějak nedokončila." Řekl jsem, ale neviděl jsem, že by Anett nějak chtěla spolupracovat. Natáhl jsem pistoli a přitlačil. "Anett. Nejlepší z organizace nejhorších. Co chceš vědět víc?" zasípala. "Nejhorší! Vysvětli mi to." křikl jsem. "Nejhorší jsou něco jako FBI. Ale bez takových zákonů a omezení. A teď dej prosím pryč tu paranormální pistoli." řekla neochotně. "Proč jsi to vůbec chtěl vědět?!?" křikla, když jsem dal pistol zpět do pouzdra. "Je to… jak bych to řekl, trochu zvláštní. Nedávno za mnou přišla taková tajemnážena s tím, že ji pronásleduje duše. Zjistil jsem, že je tu z pomsty a vrátí se zpět do záhrobí, když se pomstí svému vrahovi. Nějak ten její popis sedl přesně na tebe. Dvaadvacetiletá Anett, pracuje ve speciální firmě, často navštěvuje bar za účelem pobavit přátele… Na tebe jsem přišel podle popisu." Ale pořád nevím, jak do toho zapadášpiónka, dalo by se říci. "Dobře. Kde tu ženu najdu?" zeptala se. Podal jsem jí lístek s její adresou a odešel jsem z Instantní růže do své kanceláře v Ghosts scream v opuštěném hotelu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A.I. A.I. | Web | 17. května 2013 v 22:31 | Reagovat

Zajímavé na čtení, není to úplně moje nota (vždycky do toho nějak zamotám něco, co tomu dodá jakousi retardovanost a pak se sama válím u monitoru, co jsem to vyplodila). Tohle se ale čte dobře :)

A to zesvětlení písma je super ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama