Blesk ve Tmě

16. května 2013 v 18:30 | Ge Étrange |  Próza
(Jedna starší povídka.)

Zase. Odchází. Proč mne nechává tak pobíhat po celém Městě Tmy? Ne, neví o mně. Přece nechodí z podniku do podniku kvůli mně. Hloupost! Moment, já si zase sám odpovídám? Najednou mne z myšlenek vytrhl pohled na její prázdný stůl. Honem než mi zmizí! Křikl jsem v duchu. Hodil jsem na stůl pomačkané bankovky a vystřelil ze dveří. Právě v čas. Byla akorát tak daleko, aby si mne nevšimla. Ale dívka, mladá a ve zdravé míře štíhlá s dlouhými černými vlasy s fialovým melírem po pás, najednou zabočila do ulice přezdívané Kouřová smrt. Nacházela se tam cesta do čtvrtě přezdívané Stoka strachu. Tohle jsou i na Město Tmy nebezpečné místa. Dívka vešla do podniku Instantní růže. Nikdy jsem tam nebyl, ale říká se o něm, že je to bar dealerů, vrahů a podivných bytostí. Do toho baru se mi opravdu nechtělo. Ale muset jsem. Musel jsem zjistit, kdo je. Co je zač. Jestli je to ona. Vešel jsem dovnitř a objevil jsem se na poměrně dlouhé chodbě se starými dveřmi na konci. Zevnitř se ozval výkřik. Ale ne výkřik ze strachu, ale spíž překvapení. Škvírou ve dveřích jsem pozorovat, co se bude dít dál. "Frau Geschlechtsverkehr ist hier! Jsem velice rád, že ses zde znovu objevila, Schatz" skoro až vykřikl muž, starý asi jako dívka, s hlubokým německým přízvukem. "My všichni jsme rádi, Tod." ozval se muž vedle něj. Tod? Vzhledem k tomu, že je to Němec, bude Tod přezdívka. Protože jestli se nepletu, tod znamená mrtvý. Jen si za boha nemohu vybavit, co znamená Geschlechtsverkehr. "Pánové, měnám tolik času na vás všechny. Ten, kdo vydrží déle zadržet dech, toho obsloužím." odpověděla na hlasité přivítání mužů v baru. Tahle soutěž bude krátká, vzhledem jak moc jsou někteří opilí, řekl jsem si. A opravdu. Po půl minutě zůstal poslední muž. Byl to modrooký muž s černými vlasy starší maximálně o 4 roky. Měl na sobě černé triko s krátkým rukávem, koženou vestu a černé džíny s dvaceti dírkovými steely a na krku obojek s poměrně dlouhými ostny. "Pojď sem, kotě. Pokud se nemýlím, tyhle bábovky nevydržely ani půl minuty." ozvat se po minutě a půl. Dívka k němu přiskočila a řekla. "Že jsi to vydržel tak dlouho, můžeme klidně tady." A mě už asi došlo, co znamená Geschlechtsverkehr, pomyslil jsem si. A svou domněnku jsem si potvrdil, když si vítěz rozepínal pásek. U tohoto být opravdu nemusím, řekl jsem si a šel si sednout ten na lavičku pod slabé pouliční světlo, které sloužilo spíž na ozdobu.
Asi po čtvrt hodině dívka vyšla s rozepnutou koženou bundou a bez halenky. Že by odměna? Zasmál jsem se v duchu. Ale stále nevím, kdo je. I když jsem asi, po té události v baru, hodně blízko. Ale jedno mne štvalo, do toho baru určitě nešla kvůli… ehm, tomu. Co se tam dělo pak? Muselo. Vyrazil jsem opět za dívkou. Pokračovala dál ve čtvrti Stoka strachu. Co tu pohledává? Najednou vešla do malého, zašlého krámku. Bohužel si nevybavím, co je to za obchod tak jsem šel blíž. Nad dveřmi stál nápis Larryho smrtelné hračky. Co je to za název? Tohle mi moc neřekne. Uvnitř se zaleskly zbraně. Jasně, smrtelné hračky. To mě mohlo napadnout. Ale když si kupuje zbraň, má původní myšlenka se rozpouští v moři faktů. Maximálně, že by si ji kupovala pro případ nouze. Ale když vyšla ven, pochopil jsem, že to pro případ nouze nebude. Protože vyšla s velkou stříbrnou zbraní. Moc velkou na obranu před moc velkými a nebezpečnými úchyly. V proudu myšlenek jsem zapomněl jít dál a dívka na mě namířila hlaveň mohutné pistole. "Vidíš? Hned ji vyzkouším." řekla dívka. "Kdo jsi a proč mne sleduješ?" pokračovala. Není tak blbá, abych jí namluvil, že ji nesleduji. Ale co jí říct? Nemůžu jí říct pravdu. "Nechám tě na pokoji, až mi řekneš, kdo jsi ty. Jméno? A co taková kráska jako ty pohledává ve čtvrti jako tahle?" nebylo to moc moudré, ale aspoň jsem něco řekl. "Ha, to si myslíš, že ti jen tak vyklopím, kdo jsem? Ale jméno ti řeknu. Anett." řekla. "Díky, aspoň něco. Když ti řeknu moje jméno, řekneš mi pak, kdo jsi, a já řeknu, kdo jsem. Ok?" uvidíme, co bude. "Nejsi blbej. Dobře. Jsem Anett, zábava kámošů v Instantní růži a nejlepší z Nejhorších.". Nejhorších? To je název, nebo to myslí jako přídavné jméno? "To je nějaký spolek? Organizace?" zeptal jsem se. "Víc ti neřeknu. Teď jsi na řadě ty." řekla. "J-jmenuji se Oliver, ale preferuji spíž Ollie. Jsem z Ghosts scream. Jsi na řadě. " prohlásil jsem. "Hm, Ghosts scream, jo? Znám tu organizaci. Ty jsi Oliver Lived. 23 let, nezadaný. Šéf Ghost scream a v současné době jediný člen. Krátké tmavě hnědé vlasy na vršku hlavy mírně nagelované, načesané nahoru. Na bocích nenápadně přetřené gelem, přirozeně splývají směrem dolů, mírně dozadu. Světle zelené oči, navrchu napravo máš vytrhnutou sedmičku." spustila až překvapivě přesné informace. Začal jsem skoro až ironicky tleskat. "Bravo. Víš toho hodně. Špiónka?" bylo by to však možné, ve Městě Tmy? "Znám Ghosts scream moc dobře. Žádné informace o Nejhorších." Řekla a zmizela ve stínech Stoky strachu. Co jsi ksakru zač?! Zašeptal jsem tichým poryvům větru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama